Přehled dílů

SERIÁL Zdeňka Lukeše: Nejlepší koncertní stavby světa (14. díl)
Jak vykouzlit ten pravý zážitek

Náš seriál o nejzajímavějších koncertních síních světa je u konce, pojďme si tedy na závěr zabilancovat

Vltavská filharmonie v Praze by měla vyrůst na pozemku u Bubenského nádraží, kde je dnes nájezd na Hlávkův most a stanice metra Vltavská

V minulých dvanácti dílech našeho seriálu jsme představili řadu významných a krásných budov. Nyní si to na závěr shrňme: co tyto velkolepé hudební stánky mají a nemají spole��ného?

Především dobu vzniku. Zdá se, že zlatá éra pro stavbu moderních hudebních sálů – koncertních i operních – byla v poslední dekádě minulého a první dekádě tohoto století. Další rozvoj pak zpomalila hospodářská krize.

Lokalitu, zadání a soutěž. Výběr vhodné lokality je podstatný. Moderní hudební arény s veškerým zázemím vyžadují rozlehlý pozemek, proto se většinou staví v urbanisticky méně zatížených lokalitách, i když existují výjimky (Peking). Zásadní roli hraje dobré zadání a někdy je lépe realizaci raději odsunout a víc času věnovat přípravě. A jak najít nejlepší návrh? Odpověď je jasná: vypsat architektonickou soutěž, nejlépe mezinárodní a anonymní (pořadatel ovšem může vyzvat významné projektanty k účasti). Pokud je investorem soukromý subjekt, může samozřejmě zadat stavbu přímo svému favoritovi (Hamburk), ale obecně platí, že se vždy lépe vybírá z více různých řešení. Na národnosti projektanta nezáleží: z představených realizací projektovali ti „domácí“ jen pět.

Klíčové body

Kapacita a koncepce. Je zjevné, že snahou je stavět komplexní objekty. Ty největší většinou obsahují pod jednou střechou operní a koncertní sály, ale i ty menší stavby mají minimálně jednu síň pro komorní produkce. Samozřejmostí jsou i studiové prostory, zkušebny, šatny, zázemí pro orchestr i návštěvníky, jako jsou kavárny a restaurace. Mnohdy nechybí ani hudební škola.

Vstupní haly jsou rovněž navrženy velkoryse. Snahou je, aby se příchozí cítili co nejlépe: v běžné nabídce jsou i prohlídky zázemí, návštěvy hudebních zkoušek, kurzy pro děti apod. Nezapomíná se ani na dopravní řešení, dostupnost i pro handicapované, dobře navrženou kapacitu parkingů a napojení na městskou hromadnou dopravu. Pokud tohle nefunguje, může to zkazit zážitek ze sebelepšího koncertního nebo operního představení.

Co se týče stylů, jsou tu všechny soudobé trendy: hi-tech, dekonstruktivismus či organika. A pokud jde o konstrukci, kombinace oceli a skla jasně vítězí nad betonem.

Architektura. Jedná se o samostatně stojící objekty, architektonicky velmi výrazné. Důraz se obvykle klade na bezprostřední okolí, kde se zpravidla nachází park. Až na výjimky se staví u vody: na mořském pobřeží (Reykjavík, Oslo, Tenerife, Singapur), břehu řeky (Gateshead, Hamburk) nebo jezera. Pokud voda chybí, nezřídka je vytvořena umělá vodní plocha (Peking, Rio de Janeiro). Efekt stavby zrcadlící se na hladině je téměř nezbytným atributem.

Co se týče stylů, najdeme tu snad všechny trendy soudobé světové architektury: hi-tech (ten je zjevně nejoblíbenější – Gateshead, Singapur, Peking, Reykjavík), dekonstruktivismus (Los Angeles, Rio), organika (Paříž, Tenerife), neofuturismus (Kanton). A pokud jde o konstrukci, kombinace oceli a skla jasně vítězí nad betonem.

Dispoziční řešení sálů a akustika. To je pro dobrý výsledek zásadní. Obecně platí: čím komplikovanější je vnitřní dispozice operních nebo koncertních sálů, tím obtížnější je vytvořit dobré akustické podmínky. Mnozí projektanti často sahají po klasickém řešení – tedy typ zvaný krabicový, jak jej známe z většiny sálů z 19. století. Je jednoduchý, přehledný a akustika se dá lépe spočítat. Nevýhodou však je značná vzdálenost diváků zadních řad od jeviště a orchestřiště. Jiná uspořádání (např. typ zvaný vinice, vějířový nebo arénový) umožňuje pracovat i s prostorem po stranách, kde je možno vytvořit různě předsunuté ochozy a přiblížit návštěvníky k epicentru dění, současně se tím ale značně komplikuje akustické řešení. A na akustiku se po sérii sice architektonicky efektních, ale zvukově nedobře řešených sálů velmi dbá. Existují specializované firmy, jež se od počátku na projektu podílejí a na modelech simulují, jak bude síň akusticky vyhovovat, a před slavnostním otevřením se provádějí náročné zkoušky, aby bylo možné nedostatky eliminovat. Na to existuje řada metod, časté je užití speciálních materiálů, pohyblivých panelů, posuvných stěn. Pokud se tohle uspokojivě nevyřeší, může to skončit blamáží.

Propagace. Nejlepší pozvánkou jsou samozřejmě zvučná jména vystupujících, ale podcenit nelze ani propagaci ve sdělovacích prostředcích a na sociálních sítích. Originální architektonické řešení samozřejmě věci výrazně napomáhá.

Dočkáme se?

A co nový koncertní sál v Praze? První krok – výběr vhodné lokality – již byl učiněn, další budou následovat. Doufejme, že přípravy budou profesionální a přinesou dobrý výsledek. Alespoň takový jako u staveb, jež jsme si v minulých týdnech představili.

Ještě tři. Zleva ikonická budova Berlínské filharmonie arch. H. Scharouna, návrh nové koncertní budovy v Londýně od Diller Scofidio + Renfro a koncertní sál v japonském Takasaki od česko-amerického architekta A. Raymonda. FOTO WIKIPEDIA A DILLER SCOFIDIO + RENFRO

Zdeněk Lukeš

historik architektury

„Stavba nového koncertního sálu v Praze je skvělá příležitost obohatit naši metropoli nejen o tolik potřebné kulturní prostory, jež jí zoufale chybí, ale také možnost vytvořit v širším centru jedinečnou nadčasovou architekturu, jež by důstojně doplnila pestrou stylovou mozaiku hlavního města. Byla by nesmírná chyba tuto šanci nevyužít.“