Slunce, plán a razie – měsíční komentář očima Hany Boříkové z týdeníku Euro

Kdo mlčí, ten souhlasí. Jednoduchý princip fikce souhlasu zanesli do zákona poslanci, kteří se už nemohou dívat na to, jak se ročně postaví deset kilometrů dálnic a silnic, když nám chybí do dostavby sítě zhruba tisíc. U klíčových staveb se bude mít za to, když se úřady v povolovacím procesu nevyjádří, že nemají námitek. Zákonodárci tak řeší novelou problém, kdy orgány státní správy a samosprávy absolutně nedodržují termíny pro vydávání stanovisek. Výborně. Zbývá dodat, že nedodržování termínu je chronický nešvar u všech staveb a zejména v Praze se s ním potýkají skoro všichni investoři. Ono totiž dekádu netrvá povolit jen složitou stavbu typu dálnice, ale i obyčejný bytový dům. A co nám bude platné, že budeme jezdit, když nebudeme mít kde bydlet…

***

Ani rozpálená červnová metropole nepřinesla pražským radním vjem, že člověk má mít právo na tolik paprsků, kolik uzná za vhodné. Požadavek na povinnou míru oslunění reprezentovaný v Pražských stavebních předpisech už na první pohled absurdní podmínkou, že 1. března musí dopadat přímé sluneční paprsky na třetinu podlahové plochy bytu po dobu 90 minut, tak zatím dílem Trojkoalice a některých sociálních demokratů zůstává. Asi nepřekvapí, že jinde v unii vyjma Slovenska nic podobného nemají. V době, kdy se debatuje o mizerné architektonické kvalitě staveb je trochu tristní, že trváme na nesmyslu, který neumožňuje stavět bloky jako jsou oblíbené Vinohrady nebo Dejvice. Na stránkách Institutu plánování a rozvoje visí dvouminutové video, ve kterém Kamil vysvětluje, že bydlí ve světlém bytě, kam přímé paprsky na začátku března nedopadají. Přesto je spokojený, jen ho štve, že si tam nemůže kvůli normě přihlásit trvalé bydliště. Třeba by voliči ocenili, kdyby jej politici shlédli, ponechali si slunce v duši a jim ho už nevnucovali.

***

Komunální volby se kvapem blíží a strany dávají do kupy, čím voliče osluní, pardon oslní. Sociální demokraté už mají jasno – Pražané budou moci jezdit hromadnou dopravou zadarmo. Komunisté mohou už jen dodat, že i na prvního máje. Lídr oranžových Jakub Landovský (ano, opravdu je synem slavného herce…) si myslí, že na tom Praha vlastně vydělá. Protože Pražanů je ve skutečnosti mnohem víc než tu je nahlášeno, a ti kteří budou chtít tento benefit využívat se proto přihlásí k trvalému pobytu, čímž město dostane na daních víc než prodělá na MHD – tady si dovolíme pochybovat. K tomu je totiž město spolehlivěji donutí parkovacími zónami pro rezidenty. Argument, že ve Frýdku-Místku se MHD zadarmo také osvědčila, nás rovněž nepřesvědčil.

***

Piráti mají jiný triumf: chtějí snížit teplotu v přehřívajícím se městě tím, že budou sázet stromy. V centru jich je prý málo. Vzhledem k tomu, že si kořeny s technickými sítěmi moc nerozumí, určitě by nás to stálo méně než cestování zadarmo. A možná Piráti vsadí nakonec na vertikální zeleň. Z programu hnutí Praha sobě populárního starosty Prahy 7 Jana Čižinského nás zaujalo, že chce zřídit oddělení pro harmonizaci protichůdných stanovisek dotčených orgánů, čímž chce ulevit zoufalým investorům, kteří se snaží nekoordinované požadavky úřadů hlídající veřejný zájem sami vyřešit. Je pěkné, že se chce Čižinský popasovat s úředním nepořádkem, ale tohle by měly dělat samy stavební úřady. Od toho byly ostatně zřízeny, než zmutovaly v lépe placené pošťáky. Vytvořením dalšího úřadu, troufáme si tvrdit, se zatím nikdy nic nezjednodušilo. Za pochvalu nicméně stojí, že hnutí má vedle TOP 09 a Starostů jako jeden z mála podrobný propracovaný program. Čižinskému nicméně stále chybí 15 tisíc podpisů.

***

Když už jsme u toho průzkumu veřejného mínění, vypadly z něj docela zajímavé věci – třeba že Pražané asi nebudou většinově tak úzkoprsí a konzervativní, jak si myslíme. Dokonce skoro polovině z nich je líto, že v metropoli nevyrostla Kaplického chobotnice, jejíž výstavbě chtěl tehdejší prezident Václav Klaus bránit vlastním tělem. A jen šest procent oslovených Pražanů je zásadně proti výškovým stavbám. Tak to vypadá, že je možná zase slyšet jen ta křičící menšina na úkor mlčící většiny. Možná i to je důsledek demokracie, ve které se názorové menšiny berou čím dál hysteričtěji za svá práva. Snad z toho ale měl Roman Koucký radost – ten totiž v Metropolitním plánu určil místa, kde by v budoucnu věže mohly vyrůst. I v Londýně se před padesáti lety diskutovalo, jestli by se neměl držet při zemi a dnes tam hrdě ční mrakodrapy vedle historického centra. „Dokážeme to zastavit?,“ ptala se na zmiňované konferenci naše nejslavnější architektka Eva Jiřičná žijící v Londýně. Asi ne, lidé budou vzhlížet ke hvězdám, aby mohli chodit po zemi, vybavila si Alberta Einsteina. Někteří se ale asi bojí, že by se jim zamotala hlava. Mimochodem Praha by podle Jiřičné výškové budovy unesla stejně jako unesla ve středověku věže a kostely.

***

O tom, co plánuje hnutí ANO se příliš neví. Eliška Kaplicky zatím (ne)překvapila nápadem oživit stavbu Kaplického chobotnice. Je zřejmé, že se knihovna už nepostaví, i když je skoro polovině Pražanů oslovených v průzkumu agentury IPSOS zadaným Sdružením pro architekturu a rozvoj líto, že zůstala jen na papíře. Jeden moudrý architekt k tomu poznamenal, že Kaplického knihovna je pro Pražany takový plyšák, kterého jim dali a pak zase vzali, nicméně jejich stesk po veselém a bezstarostném blobu ukazuje, že nejsou ještě úplně zapšklí. Znovu by se uměli radovat z podobné originální stavby stejně jako děti, které se těší z nového plyšáka, i když na toho starého nezapomenou. To by mohla být pro politiky výzva – nikoliv k reinkarnaci, ale k pokusu třeba o novou filharmonii nebo galerii moderního umění.

***

Starosta Prahy 3 Alexandr Bellu (ODS) má pocit, že se mu Petra Kolínská (Zelení) jen zdá. Nedokáže pochopit, jak může radní pro územní rozvoj svůj svatý boj proti Metropolitnímu plánu, za který nese politickou odpovědnost, prezentovat jako odpovědnou práci pro Pražany. Ani nám to hlava moc nebere. Bohužel nejde o zlé pomluvy, svědectví očitých účastníků debaty se spolky, kterou uspořádala Kolínská v Sále architektů na Staroměstské radnici působí jako z Matrixu. Aktivistům tam radila, co připomínkovat a kde jsou slabiny Metropolitního plánu, Kolínská se neohradila, ani když bývalý starosta Prahy 11 Jiří Štyler – ano, ten který chtěl odtrhnout Jižní město od Prahy a který si nechal na obří kříž za radniční peníze vytesat své jméno, nazýval tvůrce plánu Romana Kouckého zločincem a loupežníkem. Aktivisty radní navíc vyzbrojila Kritickým hodnocením Metropolitního plánu, který nechala za městské peníze zpracovat Českou zemědělskou univerzitu. Proč si vybrala právě školu pro chovatele a pěstitele, když je v republice pět, šest respektovaných urbanistických pracovišť, ví asi ona sama nejlépe.

***

Kdo by si ale chtěl přečíst o plánování města jiné dílo než z pera zemědělské univerzity, upozorňujeme, že světlo světa spatřily dvě chytré publikace. Obě by měly patřit mezi povinnou četbu pro ty, kteří chtějí rozhodovat o budoucnosti měst. Jednu dal dohromady Roman Koucký, který se v Pražských vedutách zamyslel nad vizemi Prahy jako města západního střihu, které obstojí v 21. století. Jak takové město stavět tak, aby bylo udržitelné a nerozlézalo se do krajiny, potom popsal bývalý primátor Tomáš Hudeček v knize Hustota a ekonomika měst, kde exaktně zdůvodňuje, že město krátkých vzdáleností je lepší pro život i pro veřejné finance. Zlomovým bodem, kdy začíná fungovat pěší docházka i ekonomika je sto obyvatel na hektar, Praha má 24 obyvatel na hektar. Pozor, hustota má vliv i na takové entity jako je štěstí nebo obezita.

***

Největší rezidenční developer Dušan Kunovský oznámil, že je ochoten dávat Praze za každý postavený metr čtvereční bytu 500 korun do fondu veřejných investic. Peníze by mělo město a městské části využívat na investice, které výstavba vyvolá. Zatím takové dohody uzavírají s developery sofistikovanější starostové městských částí na vlastní pěst. Na celé věci je trochu smutné, že rezidenční stavitel supluje úlohu samosprávy. Dát pevná a jednotná pravidla pro spolupráci s investory už měli dávno samotní politici. Vzpomeňme třeba jen na čtyři roky staré proklamace Matěje Stropnického, že developery zapřáhne a bude s nimi uzavírat plánovací smlouvy. Nezapřáhl, jen se v Praze jaksi přestalo stavět. Za první kvartál stavení úřady povolily 266 bytů, což je na milionovou metropoli, kde se už otevřeně hovoří o bytové krizi, dost slabý výkon.

***

Po delší době si Pražané mohli v červnu smlsnout na korupčních skandálech a policejních raziích. Na magistrátu zasahovali detektivové kvůli nekončící aféře fotbalového bafuňáře Miloslava Pelty. Pirátští hlídací psi už před rokem upozornili, že ředitelka odboru sportu Soňa Fáberová letěla za Peltovy peníze do San Marina, ačkoliv právě Peltovým fotbalistům navrhla dotaci z rozpočtu města ve výši 49 milionů korun. S Peltou navíc měla Fáberová, podle zjištění policie intimní poměr, uvedli Piráti. Ředitelka magistrátu Martina Děvěrová se tím ale odmítla zabývat a teď ji to stálo hlavu. O post přišel také Robert Zelenák, ředitel Nemocnice Na Františku, kterou vlastní Praha 1, když se provalilo, že podobně jako Bulovka byla dojnou krávou pro firmy severočeského podnikatele Tomáše Horáčka. Těžko říct, jestli je překvapivější zřejmě neodolatelná přitažlivost Pelty pro dámy s prstem na dotacích, nebo to, že i dnes dostávají veřejné zakázky firmy bez zaměstnanců postavené na stoprocentních subdodávkách.

***

Česká národní banka opět zpřísnila regulaci hypoték. Na průměrný třípokojový nový byt v Praze bude muset mít žadatel o úvěr od října nasysleno téměř 1,5 milionu korun a zároveň bude potřebovat hrubý příjem téměř 76 tisíc korun. Nelze nevzpomenout památnou větu Jiřího Paroubka: No, kdo to dnes má?

***

Další ročník architektonického festivalu reSITE se věnoval otázce dostupného bydlení, která začíná mít v Praze až výbušný potenciál. Ze spousty myšlenek, které tam zazněly, uvedeme dvě důležité pro metropoli: Nemůžeme mluvit o bydlení izolovaně, bydlení potřebuje mít intimní vztah s plánováním. A ta druhá pro blízkou budoucnost: Politici by neměli přemýšlet o příštích volbách, ale o příští generaci. Děti jsou hnací silou nejradikálnější změny.