Přinášíme Vám stěžejní závěry a názory ze zimního Diskusního fóra o stavebním rozvoji Prahy, které se uskutečnilo v lednu letošního roku v pražské Černé Labuti a zúčastnilo se ho kolem 60 předních odborníků z veřejného i soukromého sektoru a zástupců médií.
-
Nejdůležitějšími konkrétními kroky ze strany vedení Prahy pro podporu stavebního rozvoje a řešení současné bytové krize jsou rychlé schvalování změn územního plánu (zejména na brownfieldech) a zákonodárná iniciativa ohledně daňových změn. Samosprávy se často nové výstavbě brání z toho důvodu, že nesou hlavní zátěž spojenou s novou výstavbou, ale od státu získávají málo peněz na potřebné veřejné investice do občanské vybavenosti a infrastruktury.
-
Z konkrétních návrhů Prahy na daňové změny je nejpodstatnější ten, aby obce a kraje, kde se staví, získávaly od státu větší podíl na DPH. Návrh je 35 % místo stávajících 32,5 %. Tak by celkem obce a kraje, které nesou největší zátěž spojenou s novou výstavbou, od státu ročně získaly na své investice zhruba o 11,7 miliardy Kč více. Na Prahu by z této částky připadlo kolem 1,9 miliardy Kč, za což se dají postavit například 3 až 4 velké spádové základní školy.
-
Pro čerpání veřejných peněz na investice je nutná dlouhodobá koncepce pro výstavbu školských zařízení a dopravní a technické infrastruktury. A také je nutná projekční a inženýrská připravenost těchto investic. Bez dlouhodobé koncepce a připravenosti potřebných veřejných staveb není stát zatím připraven zvýšit podíl z DPH pro obce a kraje. Ministerstvo financí uvádí jako příklad Prahu, která není schopna plnit své investiční plány na veřejné stavby.
-
Pro řešení bytové krize je potřeba stavět v Praze alespoň 10.000 bytů ročně. Pokud se situace s pomalým schvalováním nezmění, může v roce 2030 chybět už kolem 100.000 bytů, tedy bydlení pro zhruba čtvrt milionu lidí. Ti si pak budou hledat bydlení mimo Prahu a hlavní město pak svým dojížděním neúměrně zatěžovat. V Praze se ročně povolí jen zhruba 3 byty na tisíc obyvatel, zatímco v Mnichově je to 7 a ve Vídni 8 bytů na tisíc obyvatel.
-
Budoucnost dalšího rozvoje Prahy je na brownfieldech, kde se připravuje kolem 70.000 nových bytů. To jsou zhruba 2/3 z celkového počtu 109.000 připravovaných nových bytů v Praze. Podpora výstavby nových bytů na brownfieldech by měla být jednou z priorit Prahy, která by měla urychleně projednávat potřebné změny územního plánu a být připravena zde financovat potřebnou občanskou vybavenost a páteřní infrastrukturu.
-
Je potřeba jasně vymezit role města a soukromých investorů. Školská zařízení a páteřní dopravní a technickou infrastrukturu by mělo financovat město. Úkolem soukromých investorů je, aby na své náklady a riziko realizovali stavby na svých pozemcích a platili státu daně. Například z každého prodaného bytu v Praze stát získává na daních kolem jednoho milionu korun. Z vybraných daní musí jít ale větší část obcím a krajům, kde se staví.
-
Pokud bude Praha financovat potřebná veřejná školská zařízení a páteřní dopravní a technickou infrastrukturu, měli by developeři přispívat městu do fondu veřejných investic. Tak by mohla Praha získat ročně pro své veřejné investice a rozvoj mnoho stovek milionů korun od soukromých investorů. Příspěvek by se mohl odvíjet od podlahové plochy připravovaného projektu a podle charakteru stavby.
-
Adekvátní příspěvek od bytových developerů by mohl být 500 Kč za metr čtvereční hrubé podlažní plochy (HPP), tedy zhruba 50.000 Kč za byt. Při 5.600 prodaných nových bytech ročně by tak Praha mohla získat jen od bytových developerů kolem 280 milionů za rok. Vyšší příspěvek než 500 Kč/m2 HPP by však už zvyšoval finální cenu bytu pro konečné kupující, a to by mohlo dále prohloubit současnou krizi dostupnosti bydlení.