Přehled dílů
SERIÁL Zdeňka Lukeše: Nejlepší koncertní stavby světa (6. díl)
Čočky září nad Singapurem
Originální koncertní sál a divadlo zdobí od roku 2002 městský stát Singapur
Durian nebo muší oko. Jeden ze dvou objektů, krytý rastrem skleněných prvků a aluminiovými stínicími profily, stojí na břehu řeky Singapore v centru stejnojmenné metropole městského státu. FOTO ESPLANADE
V našem seriálu, mapujícím nové koncertní sály ve světě, se po exkurzích do Austrálie, Severní a Jižní Ameriky a Evropy poprvé zastavíme v Asii. Najdeme tu celou řadu unikátních staveb a jednu si dnes představíme.
Nebude to však v očekávatelném Japonsku nebo Číně, kde rostou koncertní síně jako houby po dešti, ale v maličkém Singapuru.
Tento městský stát, někdejší britská kolonie ležící na ostrově u nejjižnějšího cípu Malajského poloostrova, patří již léta mezi asijské hospodářské tygry.
Již v sedmdesátých letech tu vznikla idea vybudovat moderní velkorysé kulturní centrum. Jeho oficiální název zní Esplanade – Theatres on the Bay a našli bychom ho v populárním parku Esplanade, poblíž pobřeží a ústí řeky Singapore. Jde o dvojici staveb ve tvaru čočky, jejichž povrch tvoří prostorový rám vyplněný trojúhelníkovými skleněnými prvky, doplněnými hliníkovými profily, jejichž funkcí je působit jako sluneční štít.
Kultura má zelenou
Návrh z poloviny devadesátých let vypracovala společným úsilím dvě studia – místní ateliér DP Architects a britský tým Michaela Wilforda. Studie zprvu vyvolala řadu odmítavých reakcí: vadil tvar, údajně připomínající kopulaci dvou hrabáčů (to je druh savců), navíc je prý skleněný plášť v tropickém klimatu neakceptovatelný. Jiní zase namítali, že projekt nevychází ze zdejší tradiční architektury... Nakonec byl návrh doplněn o stínicí kovové lamely a dočkal se schválení.
Celá stavba byla dokončena v roce 2002. Svým tvarem a řešením spíš než ony hrabáče připomíná obří oči mouchy nebo plod tropického ovoce durianu. V jednom objektu se nachází koncertní síň pro 1600 osob a 120členný orchestr vybavená varhanami, které postavila německá firma Johannes Klais Orgelbau. V druhé „čočce“ je pak divadelní sál pro 2000 osob, divadelní studio a muzikálový sál. Samozřejmě v areálu nechybí knihovna, restaurace a kavárny.
Obě stavby obklopuje tropická zahrada. Kulturní program je pestrý, vedle divadelních nebo operních představení se tu konají jazzové a popové koncerty či koncerty klasické nebo etnické hudby apod. Mimochodem, sedmdesát procent všech produkcí dotuje singapurský stát a jsou přístupné zdarma. Vlastníkem celého komplexu je ministerstvo kultury a mládeže. Celková částka na jeho vybudování přesáhla 600 milionů singapurských dolarů. V další etapě se staví experimentální divadelní objekt.
Vedle koncertů klasické, jazzové nebo etnické hudby se tu konají i divadelní představení. Sedmdesát procent produkcí dotuje singapurský stát a jsou přístupné zdarma.
Stylové dílo stylových architektů
A kdo jsou autoři originální architektury? Singapurské studio DP Architects bylo založeno v roce 1967 Williamem Lim Siew Waiem, Tay Kheng Soonem a Koh Seow Chuanem. K jejich stěžejním realizacím patří People’s Park, Golden Mile Complex a Sports Hub v Singapuru nebo Dubai Mall ve Spojených arabských emirátech. Nám Evropanům bude ovšem daleko známější spolupracující britský projektant Michael Wilford (* 1938 v Hartfieldu). Architekturu studoval v Londýně na tamních školách North Polytechnic a Regent Street Polytechnic a v roce 1971 založil společné studio s tehdy již proslulým sirem Jamesem Stirlingem.
K jejich společným realizacím patří Nová Státní galerie ve Stuttgartu, dostavba Tate Gallery v Londýně nebo nová část Fogg Museum Sackler Galleries Harvardovy univerzity v USA. Po Stirlingově smrti v roce 1992 pak Wilford v obdobném postmoderním módu samostatně navrhl britskou ambasádu v Berlíně a The Lowry Performing and Visual Arts Centre v britském Salfordu. V současné době Michael Wilford spolupracuje s německým architektem Manuelem Schuppem. Na realizace dvojice Stirling–Wilford jsme se kdysi jezdili s nadšením dívat, zážitkem byla zejména stuttgartská galerie, jež mísí prvky převzaté z antiky se současným designem. Typické pro ně byly kontrasty, jako třeba spojení pískovcových kamenných obkladů a plechových elementů pestrých pastelových barev. Jakkoli to bylo vše poněkud kuriózní, architekti dokázali skvěle vytvořit důstojné zázemí pro uměleckou sbírku s dobře řešeným provozem.
Organický hi-tech
Vraťme se však zpět do Singapuru. Podařilo se zde vybudovat architektonicky nápaditý areál, který působí zajímavě nejen ve dne, ale i v noci, kdy celá konstrukce září a vytváří zajímavý kontrast k okolní zástavbě i zeleni, jež ji obklopuje. Stylově bychom ji mohli přiřadit k hi-tech, ale našli bychom v ní i organické tendence. V obou případech tedy jde o směry, jež formují dnešní světovou architekturu zvlášť výrazně a byly blízké i jednomu z našich nejtalentovanějších umělců Janu Kaplickému.