SUMMIT
ARCHITEKTURY A ROZVOJE

Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR) vydalo na podzim 2018 svůj klíčový dokument s názvem 10 vizí a konkrétní kroky pro stavební rozvoj Prahy a ČR, který představuje ze strany odborníků návod pro politiky a úřady, jak podpořit pozitivní stavební rozvoj. Od té doby sdružení v pololetním cyklu, vždy na jaře a na podzim, pořádá pro klíčové představitele veřejné i soukromé sféry Summity architektury a rozvoje, jejichž cílem je zhodnotit dosažené pokroky. Představen je tu vždy aktuální pololetní přehled „Co se povedlo, co nepovedlo a co je potřeba udělat?“. Na jarním summitu, který se konal online 7. dubna 2021, diskutovali klíčoví představitelé veřejné i soukromé sféry o stavebním zákonu, daních, ale i nové národní koncertní budově.

Videoreportáž ze summitu

Nejzajímavější koncertní stavby světa jako inspirace pro Prahu

Záznam summitu

Závěry a názory ze SUMMITU

Zde jsou hlavní závěry jarního summitu, na nichž se řečníci většinově shodli, včetně názorů klíčových představitelů veřejné i soukromé sféry:

  1. Nový stavební zákon je klíčový pro další rozvoj země a jeho přijetí není možné dále odkládat. Každá z jeho projednávaných verzí je lepší než stávající zcela nefunkční stav

    „Musíme zastavit agónii, která tady je. To nepovolování staveb, zpomalení stavebního řízení a lhůta, po kterou se stavební řízení vyřizuje, je neúměrně dlouhá,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Jakékoli odložení řešení stavebního zákona podle ní agónii jen prohloubí, což si Česká republika nemůže dovolit. „Musíme přispět k oživení ekonomiky. Jak jinak, než se z té krize proinvestovat,“ dodala.

    Poslanec Martin Kolovratník, jehož komplexní pozměňovací návrh se stal výchozím pro další projednávání nového stavebního zákona, zdůraznil, že je třeba schválení stihnout do voleb. „Pokud bychom se k tomu měli vracet po volbách, promarníme strašně moc času,“ uvedl. Podobně jako ministryně Klára Dostálová je přesvědčen, že nový stavební zákon je nástrojem, jak skrze investice překlenout ekonomickou krizi. „Proinvestování se na všech úrovních naleje ohromné peníze do ekonomiky a je to obrovská šance, abychom se z té pokoronavirové krize dostali,“ řekl.

    Podle poslance Martina Kupky, který s několika dalšími kolegy stojí za komplexním pozměňovacím návrhem opozice, je i hlavním cílem jejich verze urychlit a zjednodušit povolování staveb. „Je tu jedna významná odlišnost. Návrh vládní i návrh pana kolegy Kolovratníka staví na superbyrokratické revoluci v tom, že vytváří nový, obrovský stavební úřad, kam chce převést více než 13 tisíc úředníků. Ale zároveň stát nemá nástroje na to, jak je tam získat. Jeden z vážných problémů současného stavebnictví, ale zejména povolování staveb, je nedostatek opravdu kvalifikovaných lidí na úrovni celé řady úřadů,“ uvedl.

    Náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Marcela Pavlová připomněla, že hlavní rozdíl u tří projednávaných návrhů stavebního zákona je v organizaci stavební správy. Kvitovala, že na potřebě nové legislativy panuje shoda. „Mám velkou radost, že je napříč odbornou, laickou, politickou veřejností shoda na tom, že potřebujeme nový stavební zákon,“ řekla.

    Jak za investory zdůraznil šéf největšího českého rezidenčního stavitele Central Group Dušan Kunovský, stávající zákon z roku 2006, který má za dobu své existence už 26 novel, se absolutně neosvědčil. „Místo podpory rozvoje se povolování nových staveb postupem let stále více a více komplikovalo až je nyní téměř úplně paralyzováno,“ upozornil s tím, že v současnosti vyřízení stavebního povolení na běžný bytový dům, který je v souladu s územním plánem, trvá nejčastěji 7 až 10 let. „V řadě případů ale čekáme 12 až 13 let. Je to absolutní paralýza a cokoli je lepší než současný stav,“ uvedl s tím, že schválení nového stavebního zákona je nutné dále neodkládat. „Pro nás jako investory, kteří musejí uvažovat v horizontu ne dalšího volebního období, ale v horizontu 10, 15 i 20 let, jsou rychlost, stabilita a předvídatelnost to nejdůležitější,“ zdůraznil.

    Šéf Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl reagoval, že ŘSD funguje z principu stejně jako soukromý investor a potýká se se stejnými problémy. „Máme tu stavby, které se snažíme povolit už desítky let a stále jsme ve fázi, kdy povolené nejsou. Je to neskutečný boj a myslím si, že rekodifikace stavebního práva je opravdu nezbytně nutná, aby i státní investor byl vůbec schopen v České republice postavit klíčové dopravní stavby,“ uvedl. „V současnosti vidím největší problém v tom, že procházíme obrovskými martyrii například v územním rozhodnutí. Jenom na Pražský okruh se ho snažíme získat už 12 let,“ dodal.

  2. Územní plánování by mělo být v kompetenci samospráv. Jedná se totiž o komplexní dohodu o území se zapojením mnoha institucí a široké veřejnosti a se zohledněním všech místních specifik

    „Je důležité prosadit, aby územní plánování bylo v gesci samospráv. V tom „matrixu“ dohodu v území nikdo jiný neudělá,“ zdůraznil náměstek pražského primátora Petr Hlaváček s tím, že město je složitým územím, ve kterém figuruje velké množství aktérů. Konkrétně pražský Metropolitní plán je pak podle něj nástrojem „obytného, krásného a udržitelného města“.

    Ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč upozornil, že města musí mít možnost rozhodovat podle lokálních specifik – jedná se například o umisťování a odstupy budov nebo šířku a profil ulice. „Je nutné, aby města plánovali ti, kdo jim nejlépe rozumí, tedy města samotná,“ uvedl v souvislosti se vznikem tzv. Čtyř městských artikulů, ve kterých velká česká města shrnují svá stanoviska k návrhu nového stavebního zákona. Podle Boháče je současný stavební zákon jednoznačně nefunkční. „V Praze se staví, ale ten proces je extrémně náročný a těžkopádný,“ dodal.

  3. Pro zlepšení dostupnosti bydlení by měl stát snížit DPH u bytů z 15 na 10 % a zbývajících 5 % by formou místního poplatku měly získávat přímo města a obce, kde se tyto byty staví (Princip 10+5)

    Podle starosty Prahy 9 Tomáše Portlíka iniciativa úpravy daní Principem 10+5 odstartovala velmi zajímavou a zásadní diskuzi. „To, co v současnosti chybí, je vytvoření poptávky v obcích po tom, aby se stavělo, aby se obce rozvíjely, a přenesení zodpovědnosti na samosprávu. To nejde udělat s centralizovaným daňovým systémem,“ uvedl. „Jestli máme šanci to změnit, to znamená vytvořit tu poptávku, tak je to právě teď v souvislosti s úpravou daňového systému. Pokud se podaří přenést na samosprávy poptávku, tak si myslím, že i řada střetů o novém stavebním zákoně se stane určitou minulostí, protože i samosprávy budou dělat maximum pro to, aby se rozvíjely,“ doplnil.

    Stát za každý nový byt v Praze inkasuje jen na DPH zhruba milion korun. Z daní vybraných státem z nové výstavby však města a obce, kde tyto stavby vznikají, téměř nic nemají. Přitom nesou veškerou zátěž a náklady vyvolané novou výstavbou. A to ať už se jedná o dopravní a technickou infrastrukturu nebo občanskou vybavenost typu škol a školek. Tím, že samosprávy nemají spravedlivou část z vybraných daní na potřebné investice, často tlačí na investory, aby kromě platby zákonných daní jim ještě "dobrovolně" přispívali na potřebnou veřejnou infrastrukturu.

    „Je potřeba vnímat, jaká je úloha investorů. Investoři mají uspokojovat poptávku v jejich byznysu a platit státu daně,“ uvedl šéf Central Group Dušan Kunovský s tím, že z veřejných rozpočtů by se pak logicky měly stavět veřejné stavby. „Přenášet tuto povinnost na investory povede jen k jedné věci. Že se to zásadně promítne do cen nových bytů, pozastaví to rozvoj brownfieldů a bytů se bude stavět méně,“ podotkl.

    Schválení celoměstské koncepce spolupráce magistrátu, městských částí a investorů podpořil. Musí být však správně, prorozvojově nastavena. „Jako investoři jsme připraveni platit přiměřené poplatky na rozvoj okolí projektu, ale nemůže to být vnímáno tak, že kromě toho, že platíme daně, máme ještě platit veškeré školy, školky, křižovatky, čistírnu odpadních vod,“ dodal. Podle něj by v Praze adekvátním příspěvkem, který by ještě nezvyšoval cenu bytů, bylo 500 Kč za metr čtvereční HPP. To odpovídá zhruba 50 tisícům korun za průměrný nový byt, což by ještě mohli být investoři schopni pokrýt ze své rezervy a zisku.

    Podle ekonoma a bývalého guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy si řada obcí dlouhodobě stěžuje, že nedostává dostatek peněz a je podfinancovaná. Je proto správně, aby se více peněz vybraných státem z nové výstavby vracelo obcím. Dlouhodobým řešením může být právě Princip 10+5. „Pro Princip 10+5 bych hlasoval všemi deseti,“ uvedl. Ačkoli je podle něj v době hlubokého státního schodku iluzorní čekat, že se rychle schválí, je třeba na prosazení tohoto návrhu tlačit.

    Jak upozornil ekonom a bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl, jsou to navíc právě obce a kraje, které v minulosti vytvářely úspory na špatné časy, ve kterých se Česká republika nachází například dnes. „Teď jsme ve stavu, kdy máme zdroje z dobrých časů na úrovní obcí a krajů a je třeba je efektivně využít na investice,“ myslí si.

    „Je shoda, že rozpočtové určení daní je nespravedlivé a je potřeba ho změnit, aby samosprávy z toho, že staví, měly výhodu,“ uvedl náměstek pražského primátora Petr Hlaváček. Zdůraznil, že je třeba rychlého řešení.

    Podle ředitele pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřeje Boháče je důležité, aby města reálně viděla bonus z nové výstavby. „Starosta, který jen povolí domy a není schopen z toho stávajícím nebo novým obyvatelům zajistit nějaký bonus nebo pozitivní posun, tak je samozřejmě logicky proti. Pak už je nastavený jen na bránění, na ochranu a brždění. To se musí velmi změnit, musí se tam najít nějaký motivační princip,“ uvedl Boháč.

    Podle nového předsedy SAR a ředitele 4ct Tomáše Ctibora je nutná systémová změna. „Princip 10+5 může být jedním z možných řešení,“ uvedl. Zdůraznil, že je důležité o tomto tématu začít vést debatu. Stejného názoru je i ekonom a partner poradenské společnosti KPGM Pavel Kliment. „Princip 10+5 je smysluplný princip v tom, že se ve výsledku platí stejná částka, akorát směřuje více k obcím,“ uvedl. Ty podle něj dnes nejsou nijak zainteresovány na tom, aby realizovaly development. „Na základě rozpočtového určení daní jsou nyní příjmy obcí, které nesou náklady rozvoje a v podstatě ho zajistí, naprosto minimální,“ dodal.

  4. Praha potřebuje novou národní koncertní budovu, která potvrdí její místo na kulturní mapě Evropy

    Podle architekta Josefa Pleskota Česká republika novou koncertní budovu jednoznačně potřebuje. „Doufám, že bychom se jí mohli dočkat do deseti, jedenácti, nejpozději dvanácti let. Není to nic jednoduchého takovou budovu vysoutěžit, vyprojektovat, postavit, zprovoznit,“ uvedl. „Mějme radost, trošku se dívejme s nadějí do budoucnosti a věřme si,“ vzkázal.

    „Taková budova nám zásadně chybí. V mnoha jiných zemích, i daleko menších a chudších, takové koncertní budovy existují. Tady máme obrovskou hudební tradici. Naše orchestry jezdí doslova po celém světě a koncertují s velkým úspěchem všude, ale nemají vhodné zázemí u sebe doma,“ uvedl historik architektury Zdeněk Lukeš.

    „Praha potřebuje filharmonii především proto, aby potvrdila svoje místo na kulturní mapě Evropy,“ uvedl náměstek pražského primátora Petr Hlaváček. Její poloha prošla dlouholetou debatou, z níž nakonec vzešlo jako ideální umístění na Vltavské. „Je to místo, které je zanedbané, ale má velký dopravní potenciál,“ zdůraznil. Nová filharmonie podle něj generuje rozvoj oblasti. Má nejen lokální, ale i celostátní význam a její výstavba bude mít dalekosáhlé multiplikační ekonomické efekty. „Tento projekt má potenciál stát se výrazem České republiky, Prahy a všech občanů první půlky 21. století,“ myslí si.

    Podle architekta a předsedy komise pro vznik Vltavské filharmonie Martina Krupauera nová koncertní budova Praze jednoznačně chybí. „Společnost, která se má pohybovat dopředu, potřebuje určité vize,“ uvedl. V současnosti je dokončena 1. fáze projektu, kterou uzavírala analýza využitelnosti. Celkové náklady na vybudování nové filharmonie se podle něj na základě studie odhadují na 6,1 miliardy korun. V létě by měla být vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž.

    Její zadání by podle slavné česko-britské architektky Evy Jiřičné nemělo být svěrací kazajkou, do které se všichni musejí vejít, ale zadáním, které umožňuje architektům přijít s nápadem. „Čím bude volnější, tím se architekti budou moci více projevit,“ uvedla a připomněla ve své době velmi diskutovaný projekt Národní knihovny v Praze. „Kdyby se všechny soutěže řešily způsobem, jako se řešila například Národní knihovna, tak Sydney by nemělo žádnou Sydney operu. A to by byla, myslím, velká škoda. Protože tam vyhrála ta idea, ta myšlenka. A samozřejmě to trvalo. Ale stálo to za to,“ dodala Jiřičná. Hrůza z moderní architektury se podle ní musí postupně rozptýlit, jinak Praha zůstane skanzenem.

    Podrobněji se potřebě nové filharmonie, místu i stavbám, které jí mohou jít příkladem, věnuje nová kniha o nejzajímavějších koncertních stavbách světa jako inspiraci pro Prahu. Vznikla ve spolupráci se Sdružením pro architekturu a rozvoj a je k zakoupení zde. Co se v knize dozvíte, přibližuje krátký film.

Fotogalerie

Odběr novinek SAR
Odebírat novinky