Životopis
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a postgraduální studium na ETH Zürich. Zabývá se návrhy a realizací staveb a v posledních letech se intenzivně věnuje urbanismu a zpracovává regulační a územní plány měst a obcí. Je autorem knihy Sídelní kaše - Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. Pracoval pro Útvar rozvoje hl. m. Prahy na pražských stavebních předpisech jako vedoucí pracovní skupiny.
Anketa
Proč jste se rozhodl patřit mezi zakládající členy SAR?
Ve sdružení vidím naplňování idejí občanské společnosti, jak o ní mluvil Václav Havel. Počítám s tím, že se občasně uvidíme a budeme se vyjadřovat k aktuálnímu dění v naší zemi. Protože mám v České komoře architektů na starosti legislativu, znám i od svých kolegů řadu témat, o který je třeba veřejně mluvit. Aktuálně máme například vydané teze k novému stavebnímu zákonu, které se mohou touto cestou mohou dostat do širšího povědomí.
Co si myslíte, že je tady v architektuře a ve stavebnictví potřeba změnit?
Vybral bych nový stavební zákon, který musí upravit nechvalně proslulé poměry ve stavebnictví. Je třeba se inspirovat v Německu a Rakousku a srovnat konkurenční podmínky. Už takhle jsou tyto země tak daleko před námi a my bohužel ztrácíme dech a blížíme se na východ.
V čem si myslíte, že je současný stav nebezpečný?
Nebezpečí spočívá v apatii a odlivu energie. Zpráva, že německé dráhy posílají své vlaky z Berlína do Vídně raději objížďkou kolem naší země, nám ve vyspělém světě není dobrou vizitkou.
Jak byste chtěl, aby vypadala Praha v roce 2030?
Přál bych si, abychom se v Praze mohli procházet po nových městských čtvrtích na bývalých browfieldech jako je možné v Hamburku v Hafen City, ve Vídni u hlavního nádraží, v Paříži v Masséna Nord nebo v Amsterdamu v Ijburgu či Borneo-Sporenburgu. Jsou to skvěle zvládnuté ukázky stavby měst ve 21. století na skutečně rozsáhlých plochách. Nabízejí příjemné bydlení, práci a občanskou vybavenost ve čtvrtích s ulicemi, náměstími a parky.