Pro řešení bytové krize je nutná masivní bytová výstavba. Žádné jiné řešení není. K tomu je potřeba urychlit a zjednodušit povolování a vyčlenit dostatek ploch pro novou výstavbu. Pokud se bude rychleji povolovat a více stavět, mohou být ceny nových bytů nižší až o 15 %. Praha musí mít jasnou strategii výstavby a financování nových škol. Bez zajištění školství a další potřebné infrastruktury, což je nutným úkolem veřejné správy, se masivní bytová výstavba nemůže rozběhnout.
V Praze by mělo ročně vznikat 10.000–15.000 nových bytů, ale dlouhodobě se jich povoluje jen zhruba třetina. Deficit stále narůstá a jen masivní nová výstavba to může zlepšit. Je správné, že nový stavební zákon převádí povolování výstavby významných dopravních a infrastrukturních staveb pod Specializovaný stavební úřad. To výrazně urychlí jejich realizaci. Stejně tak by pod tento Specializovaný stavební úřad mělo být převedeno povolování i velkých bytových staveb (např. stavby nad 100 bytů nebo nad 10.000 m2 HPP). To by mohlo zásadně pomoci řešit bytovou krizi. Je klíčové, aby nové byty ve velkém vznikaly, a je jedno, jestli soukromé, veřejné, vlastnické nebo nájemní. Bez toho, že se byty začnou masivně stavět, se bytovou krizi nemůže podařit vyřešit. Různé formy regulace mohou být politicky krátkodobě populární, ale nepomohou. A to proto, že neřeší jádro problému, kterým je dlouhodobý nedostatek bytů. Pro řešení bytové krize je klíčový dostatek ploch vyčleněných pro novou výstavbu (tj. ambiciózní Metropolitní plán a pružné změny stávajícího zastaralého územního plánu) a rychlejší a jednodušší povolování (tj. prorozvojový nový stavební zákon). Pokud se bude rychleji povolovat a více stavět, mohou být ceny nových bytů nižší až o 15 %. Důvodů je několik. Hlavním je ten, že pokud povolování nového bytového domu v Praze nyní často trvá 10 i více let, toto neproduktivní dlouhodobé umrtvení velkých financí v koupených pozemcích musí investoři samozřejmě promítnout v ceně bytů.
Dalším důležitým důvodem pro příznivější ceny bytů je to, že pokud se staví ve velkém a s možností navazující proudové výstavby, je možné dosáhnout velké úspory z objemu výstavby. A nezanedbatelným důvodem při větší výstavbě je větší nabídka na trhu, a tedy větší konkurenční prostředí, které nutí developery k maximální produktivitě a konkurenceschopným cenám. Bez jasné strategie Prahy ohledně výstavby a financování zejména důležitých dopravních a školských staveb se ale masivní bytová výstavba nemůže rozběhnout, a to ani soukromá, ani veřejná. Více peněz na potřebnou infrastrukturu musí metropole získávat od státu. Požadavky na příspěvky na veřejnou infrastrukturu (kontribuce) od soukromých investorů jsou nesystémové a na hranici legálnosti. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) se může zdát, že v Praze je zdánlivě velký počet bytů neužívaných, což však neodpovídá realitě. Tento rozpor vyplývá z problematické metodiky ČSÚ, který zveřejňuje počet neobydlených bytů. Za takový je považován každý byt, kde někdo není oficiálně přihlášen k trvalému pobytu. Do neobydlených bytů jsou tak zařazeny i byty, které jsou využívány dlouhodobě, například k přechodnému pobytu, nebo v nich majitelé bydlí a oficiální změnu trvalého pobytu neřeší.