Co se povedlo, co nepovedlo a co je potřeba udělat

Stát z nové výstavby získává na daních desítky miliard korun ročně. A mohl by mít výrazně více, kdyby fungovala legislativa a úřady

Například za každý nový byt v Praze stát získává v průměru na DPH a dalších daních kolem jednoho milionu korun. Při zhruba 5600 prodaných bytech v minulém roce tak stát získal jen v Praze kolem 5,6 miliard korun. Kdyby se stavěl potřebný dvojnásobný počet bytů, mohl by mít stát i dvojnásobné daňové příjmy. A stejně je tomu i u dalších oblastí nové výstavby, která je paralyzována nefunkční legislativou a často nefungujícími úřady. Výraznou podporou nové výstavby tak stát pomůže nejen rozvoji země, řešení problémů dopravy a bytové krize, ale také získá do rozpočtu mnoho desítek miliard korun navíc.

Současné rozdělení daní není spravedlivé. Města a obce, kde se staví, by měly od státu získávat výrazně více peněz na rozvoj své infrastruktury a občanské vybavenosti

Města a obce nesou největší zátěž spojenou s novou výstavbou a na zajištění potřebné infrastruktury a občanské vybavenosti nemají často finanční prostředky. Není se proto čemu divit, že se nové výstavbě často brání. Více peněz ze státního rozpočtu pro jejich rozvoj by mohlo tento postoj změnit. Tyto peníze by pak měly směřovat zejména na veřejné stavby technické a dopravní infrastruktury a stavby občanské vybavenosti. Ty už ze své podstaty nemůže hradit soukromý sektor.

Z každého nového bytu v Praze stát získává kolem 1 milionu korun. Řešit bytovou krizi by tak pomohlo snížení DPH z 15 na 10 procent. Kupujícímu by ušetřilo kolem 300 tisíc korun

Na DPH stát nyní vybírá u bytů 6x více než před lety! Od roku 2007 vzrostla DPH na novou výstavbu postupně z pěti na 15 procent a u větších bytů dokonce na 21 procent. Kdo si před 12 lety pořídil průměrný nový byt za zhruba 3,5 milionu korun, odvedl státu na DPH kolem 170 tisíc korun. Dnes stát inkasuje u identického bytu v důsledku růstu cen nemovitostí a DPH více než šestinásobek této částky. Snížení DPH na 10 procent by kupujícím u průměrného pražského bytu ušetřilo téměř 300 tisíc korun.

Země se dostala do vlastní legislativní pasti, kdy se nedaří povolovat nové stavby. A to ani ty veřejné, obecně prospěšné

Současnou paralýzu stavebního rozvoje způsobila původně dobře míněná opatření, zaváděná postupně v průběhu let. Ministerstvo pro místní rozvoj si uvědomuje současný katastrofální stav povolování nových staveb a jeho důsledky pro ekonomiku a rozvoj země. Proto intenzivně pracuje na komplexní rekodifikaci stavebního práva. Nový stavební zákon by mohl platit od roku 2021. Na dílčí záležitosti mohou být mezi odborníky různé názory, ale panuje téměř univerzální shoda na tom, že komplexní změna stavebního práva je nezbytná.

Celková rekodifikace stavebního práva je správná cesta, jinak naše země bude dále ztrácet konkurenceschopnost

Podpora nové výstavby je ve velkém ekonomickém zájmu státu. Ten na moderním stavebním zákoně teprve pracuje a státní instituce bohužel stále často neplní své zákonné lhůty a povinnosti. Vydání stavebních povolení se tak zbytečně prodlužuje na mnoho let. Například v Praze je časté, že povolení stavby běžného bytového domu nyní trvá 10 i více let. Když si své povinnosti neplní občané nebo firmy, stát je tvrdě postihuje. Když však své povinnosti neplní stát, je stavebník odsouzen do pozice "doufajícího prosebníka". Pro investory je však takové prostředí silně nepředvídatelné a zásadně to poškozuje konkurenceschopnost celé země.

Zavedení fikce souhlasu, zjednodušení schvalovací projektové dokumentace a digitalizace výrazně zrychlí povolování

Nový stavební zákon by sice měl začít platit už v roce 2021, jeho praktické přínosy pro zjednodušení a urychlení povolování se však projeví až za několik dalších let. Co by mohlo pomoci urychlit současné nekonečné schvalovací procesy už v krátké době, je zjednodušení schvalovací projektové dokumentace. To lze zařídit v horizontu několika měsíců změnou ministerské vyhlášky. Pokud se zjednodušení podaří alespoň pro společná řízení v bytové výstavbě, pomůže to řešit aktuální bytovou krizi. Motivovat úřady, aby plnily své povinnosti a dodržovaly lhůty, je možné zavedením fikce souhlasu. Klíčová je digitalizace stavebního procesu, která ale nesmí znamenat jen to, že všechny složité dokumenty, které dnes máme v papírové podobě, překlopíme jen do elektronické formy.

Bytovou krizi nevyřeší veřejná výstavba ani další regulace, ale jen dostatečná nabídka bytů a fungující trh s konkurencí developerů a bank

Z hlediska nové výstavby má stát své veřejné úkoly, které za něj nemůže vyřešit soukromý sektor. Měl by financovat a realizovat jasně definovaný okruh staveb – základní stavby dopravní a technické infrastruktury, důležité stavby pro zdravotnictví, sociální péči, vzdělávání a kulturu a stavby potřebné pro bezpečnost a fungování státu. U všech ostatních staveb by měla veřejná správa jen určit jasná a dlouhodobá pravidla pro ochranu veřejného zájmu. A podle těchto pravidel by měli ostatní stavby zajišťovat soukromí investoři za své peníze a se svým rizikem. Soukromý sektor je totiž v naprosté většině případů při výstavbě a rozvoji efektivnější než veřejná správa.

Za 10 let bude v Praze o 150 tisíc obyvatel více, za generaci až o půl milionu. Na tento růst musí být metropole připravena

Podle statistiky obyvatel Prahy stále přibývá. A to příchodem lidí z regionů, ze zahraničí a přirozeným přírůstkem. Urbanizace je celosvětovým trendem a naše země v tom není výjimkou. Praha spolu se Středočeským krajem už teď tvoří kolem čtvrtiny obyvatel České republiky. Strategický plán metropole by měl být aktualizován a rozšířen minimálně do roku 2050. A měl by výhledově pojímat Prahu jako metropoli pro zhruba dva miliony obyvatel. Tomu by měl odpovídat i ambiciózní a progresivní Metropolitní plán.

Praha musí nalézt shodu v tom, zda se chce rozšiřovat do okolí, nebo stavět hustěji a více do výšky. Jiná cesta není

Město se může rozhodnout, že se bude dále rozrůstat do šířky. Pak si ale musíme uvědomit, že správa řídce osídlených částí města je velmi nákladná a dopravně neúnosná. Na rozdíl od jiných rostoucích západních metropolí má přitom Praha uvnitř svých hranic dostatek prostoru v podobě brownfieldů pro stovky tisíc nových obyvatel. Aby mohly vznikat nové kompaktní městské čtvrti a takzvané město krátkých vzdáleností s kvalitním veřejným prostorem, je potřeba jej plánovat dostatečně hustě a ve vhodných lokalitách i do výšky. Díky tomu pak také budou moci v nových lokalitách i ekonomicky fungovat v parterech domů služby, obchody, restaurace a kavárny, které jsou tak potřebné pro kvalitní metropolitní život.

Město by se mělo zaměřit na dostavbu okruhů, radiál, mostů, rozšiřování metra, tramvajových tratí a P+R parkovišť a snažit se postupně omezovat individuální automobilovou dopravu

Aby Praha byla příjemným místem pro život pěších i řidičů, musí dostavět vnější a vnitřní okruh a spojit kolejemi centrum s letištěm. Po kolejích by měli dojet do města i Středočeši, kteří zanechají auta ve svém kraji. Musí se rovněž rozšířit zcela nedostatečné kapacity P+R parkovišť. Namísto podmiňování nové výstavby zkapacitněním páteřních dopravních komunikací by město mělo motivovat Pražany k tomu, aby preferovali MHD před automobilovou dopravou. S tím souvisí rozšiřování MHD a zvyšování jejího komfortu. Pak by město mohlo postupně omezovat vjezd do centra zavedením mýta či vyšším parkovným a vzdát se magistrály nešťastně vedoucí centrem. V rámci efektivního nakládání s veřejnými financemi by měla Praha podporovat novou kompaktní výstavbu v místech s dobrou dopravní obslužností tak, aby vznikalo město krátkých vzdáleností.

Podpora změn územního plánu na brownfieldech a odstraňování stavebních uzávěr v Praze je nutná a správná cesta

Nelze jen čekat, až bude schválen Metropolitní plán (předpoklad 2023). Do té doby musí běžet změny současného územního plánu. Prioritou města by měl být jeho rozvoj uvnitř stávajících hranic na rozvojových a transformačních územích tak, aby se dále nerozšiřovalo do krajiny. Přednostně by měly být proto projednány a schváleny ty změny, které se týkají dopravní infrastruktury a ty, které pomáhají zvýšit dostupnost bydlení. Jen tak se staré nevyužité továrny a haly přemění na fungující části města.

V Praze je potřeba postavit alespoň 10 tisíc nových bytů ročně, ale povoluje se jich jen zhruba třetina

Už nyní má Praha velký deficit počtu bytů. Pokud se současné tempo povolování nezrychlí, v roce 2030 zde bude chybět kolem 100 tisíc bytů, tedy bydlení pro více než 200 tisíc lidí. Pozitivní je, že město nemá v plánu krizi řešit samo vlastní masovou výstavbou bytů. Ta by se totiž velmi snadno mohla stát jen černou dírou na peníze daňových poplatníků. Město zároveň čekají obrovské investice do tolik potřebných dopravních staveb (okruhy, radiály, mosty, metro, tramvajové tratě atd.). Schválená koncepce družstevní výstavby je spíše zajímavým doplňkem, ale dostupnost bydlení pro střední třídu zajistí pouze dobře fungující tržní prostředí se zdravou konkurencí mezi developery a hypotečními bankami bez zbytečné regulace a zásahů veřejné správy.

Výstavba moderní koncertní budovy v Praze bude obrovskou příležitostí pro rozvoj metropole a špičkovou světovou architekturu

Praha nemůže žít jen ze svého historického dědictví. Musí investovat i do kulturních a veřejných staveb a přivést tak do metropole moderní světovou architekturu. Koalice by měla ještě v tomto volebním období připravit a vyhlásit velkou mezinárodní architektonickou soutěž na moderní koncertní budovu. Před tím se ale musí jednoznačně shodnout na všech podstatných parametrech ohledně vybraného místa u stanice metra Vltavská v pražských Holešovicích s vyřešením dopravy v okolí.